Ironman Cosumel TOP 10

ronman Cozumel

Konec sezóny jsem si přála zakončit tradičně závodem v teple.  Nabízel se IM Cozumel. Oba s Pepou nás lákal cestovatelský zážitek a destinace proslulá podmořským světem byla v tomto ohledu ideální. Pepu závod ve vedru nelákal, tak řekl, že se mnou pojede jako doprovod na výlet. To mě potěšilo, protože sama bych jen kvůli závodu tak daleko nejela. Rodiče souhlasili, že nám pohlídají děti, tak jsme začali plánovat.

Můj tajný cíl byl TOP10. A povedlo se!

Po posezonním volnu jsem měla na přípravu sedm týdnů. Tu hned v úvodu nabourala viróza a táhnoucí se následná únava v tréninku, ale v rámci možností jsem se s tím nějak poprala.

Cesta (Brno → Vídeň → Toronto → Cancún →  Playa del Carmen) zabrala 24 hodin, než jsme se dostali k prvnímu noclehu na pevnině. Další den jsme přejeli  na ostrov Cozumel. Aklimatizace i šestihodinový posun proběhly překvapivě pro oba v pohodě. Při rozjíždějících trénincích jsem se cítila dobře.

Start  byl v 7:05. Protože byl start docela daleko od hotelu, museli jsme vstávat už ve 4 hodiny ráno. Místo shuttle busu mě do depa T1 (asi 12 km) odvezl Pepa na skútru. Následně pak 4 km do Mariny, kde byl start. Diváci na start neměli přístup, tak jsme se rozloučili a Pepa jel zpět do T1.

Plavalo se jedním směrem podél pobřeží. Voda měla skoro 30 °C, takže bez neoprenu. Ke konci už mi v ní bylo fakt horko. Držela jsem se v tříčlenné skupince a z vody jsem vylézala jako 11. Plavání se mi zadařilo.

Cyklistika  vedla ve třech okruzích, kde nás pěkně prověřil vítr. Na závodě jsou z důvodu silného větru vanoucího od moře zakázané disky. Začátek byl super, ale kolem 100. km mi začala odcházet stehna a byl to boj. Druhé depo T2 bylo v centru města San Miguel.

Na běh  jsem překvapivě vyběhla svižně. Pepa mi hlásil, že jsem 13. a že se některé soupeřky začínají trápit. Slunce pěkně peklo. V půlce přišla menší krize i na mě a zase jsem se začala docela trápit. Pepa mi asi na půlmaratonu předává informaci, že jsem pravděpodobně jedenáctá. Závodnice přede mnou místy přešla do chůze. Jenže byla daleko.

Osm kilometrů před cílem jsem na ni ztrácela asi šest minut. Pepa mi potvrzuje 11. pozici a žene mě doprědu s tím, že bych ji možná mohla ještě dohnat. Nějak jsem zmobilizovala všechnu sílu a zrychlila. Asi půl kilometru před cílem jsem ji zahlédla. Začala jsem „sprintovat“ a na cílové rovince ji předběhla.

Čas v cíli  9:47.

Cíl splněn.  Zvládli jsme to. Byl to pro oba hodně náročný den.

Děkujeme za podporu!