ETU Mistrovství Evropy v dlouhém tt (3,8km -180-42) Almere

9. místo - 9:38:54

TOP 10 se vždy počítá

Největší strach jsem měla z počasí. Předpověď 13-16 stupňů, deštík, vítr... ideálně pro mě

Nechtěla jsem nic podcenit a pod závodní dres jsem oblékla igelit a tričko bez rukávů, na kolo pak i rukávky na ruce. Ráno bylo 13 stupňů a kromě třech spršek bylo polojasno. Vítr nás ale potrápil dost. Takový jsem tu ještě nezažila. Ani nevím, co mě z kola bolelo víc. Zda nohy nebo ruce z balancování v hrazdě

Plavalo  se mi dobře, bohužel jsem ale nezachytila na startu balík holek, se kterými jsem se teoreticky měla udržet takže jsem jej absolvovala celé sama. Ke konci jsem doplavala jednu ženu, to mě potěšilo. Z vody jsem vylézala s totálně promrzlýma nohama na 12. pozici.

Cyklistika  byl boj se silným větrem a ke konci už jsem dost cítila stehna. Do depa jsem přijela na 11. pozici. Rychle na WC a k mému překvapení s lehkýma nohama vybíhám za ostatními závodníky z depa. Běh se stává asi po kilometru docela dramatickou záležitostí (více v příštím postu) ale nevzdávám to a makám dál.

Finish linu probíhám na 9. místě. S výsledkem jsem spokojená, ani jsem s desítkou moc nepočítala. Letní sezónu tedy zakončuji spokojená

Dnes to byl pravdu nejen fyzicky, ale i mentálně náročný den. Na druhou stranu jsem obohacena o zajímavé zkušenosti .

Díky umístění jsem se zde kvalifikovala na The Championship do Šamorína 2026. Program na jaro je tedy jasný

Co se přihodilo na běhu?

Možná hned v úvodu bych mohla zmínit, že se ke mě dostala na základě tohoto reportu na IG informace, že stejnou zkušenost s DSQ měl i Martin Opolecký.

Poté co vyběhnu z depa (za několika dalšími závodníky) asi po kilometru zjišťuji, že jsem v úvodu běžěcké části vynechala přibližně 600m malý okruh. Vyběhla jsem špatným směrem. V hlavě se mi okamžitě rozjiždí chaos, co dál? Je mi jasné, že tato chyba znamená DSQ (je vidět na kontrolních mezičasech, které na trati snímají z chipu, který máme na noze). Mám se vrátit? Nesmysl! Napadá mě zavolat si rozhodčího, který dohlíží na průběh běhu. Běžím dál a snažím se pochopit, jak se tohle vůbec mohlo stát. Hlava mi to nebere. Jediné řešení, které mi dává smysl, je okruh si zpětně odběhnout.

Konečně potkávám rozhodčího, vysvětlim mu moji situaci a on ji ověřuje u hlavního rozhodčího. Vypadá to bledě...Co teď? Mám pokračovat? Mám to zabalit? DSQ? DNF? nehrozí! Po chvíli zjišťuji, že jsem těsně za 10. místem. Běžím... přemýšlím, nadávám... Po asi půl hodině mě rozhodčí znovu dohání – tentokrát s novou zprávou. Nejsem jediná! Stejnou chybu udělalo dalších osm závodníků. Objevuje se naděje, že pokud si okruh zpětně odběhneme, mohlo by to být uznáno

Dohodneme se tedy, že ve druhém ze čtyř běžeckých okruhů chybu napravím – za doprovodu rozhodčího si vynechaný úsek odbíhám. Pokračuji v závodě a nakonec dobíhám desátou závodnici.

Cílem  probíhám na překvapivém 9. místě. Jsem však odchycena rozhodčími a je mi sděleno DSQ. Po krátké výměně názorů se rozhodnu podat protest. Pořád nechápu, jak se mi něco takového mohlo stát. Trať byla značená, koridory jasné, navigátoři všude… Jak jsem to mohla přehlédnout?

Rozbíhá se sled událostí. Do 15min vyplňuji protestní formulář, zasedá jury. Popisuji situaci já i rozhodčí na kole. A výsledek? Můj protest je uznán. Úleva.

 A proč se to celé stalo?

Po závodě se jdu podívat zpět do depa. Teď je tam vše jasně vyznačené, koridor nelze minout – musela bych přelézt hrazení. Zjišťuji ale, že těsně před mým výběhem z depa vyjíždělo auto. Zábrany byly kvůli jeho průjezdu po nějakou dobu odstraněny – a právě v tu chvíli jsem spolu s několika dalšími závodníky zvolila špatný směr.

Shoda okolností, smůla, nepozornost, … ale i zkušenost, na kterou jen tak nezapomenu. . Na závěr musím říct, že to bylo vlastně i zajímavé si tento proces podání procesu zažít.