Mistrovství Evropy ITU v dlouhém triatlonu (3,8-180-42,2)
- Jul 25, 2016
- 2 min read
Na Mistrovství Evropy jsem se kvalifikovala vítězstvím na MČR Moraviaman před pěti týdny. Po Moraviamanu jsme tedy s trenérem změnili původní závodní plán a začla jsem se připravovat na tento závod. Do Poznaně jsem odjížděla s tím, že chci podat jak jinak než maximální možný výkon. Pepa mi tentokrát dělal doprovod (noha ho bohužel stále limituje a nemůže moc běhat) a musím říct, že je to opravdu jiné kafe, když máte jako závodník při ruce někoho, kdo vám v případě potřeby před/během/po závodě pomáhá.
Když jsme v pátek přijeli do Poznaně, bylo pekelné vedro. V neděli na závod nám počasí ale přálo. Sice bylo trochu větrno a chvílemi nepříjemné dusno, ale sluníčko se většinu času schovávalo za mraky a tak byly téměř ideální podmínky.
Plaval se jeden okruh ve veslařském kanále, který se nachází v centru Poznaně. Voda byla klidná a tak jsem se mohla soustředit pouze na boj se soupeřkami. Tentokrát se mi podařilo držet se více než polovinu tratě v háku. Bohužel jsem občas šmikala zleva doprava a to se mi stalo v jednu chvíli osudným, soupeřky mi cukly a já už jsem se jich nedokázala udržet. Naštěstí jsem byla stále blízko a tak jsem z vody vylézala v těsném kontaktu za třemi závodnicemi na desátém místě. Rychlým depem jsem všechny tři předběhla, v zápětí mě však jedna předjela zpět. Při nasedání na kolo mi Pepa podal informace, že na čelo až tak velkou ztrátu nemám. To mě dodalo motivaci. Převážně rovinatá cyklistika ve čtyřech okruzích mi docela sedla a tak jsem se postupně propracovala na pátou pozici. Zdánlivě lehký závěrečný maraton byl nakonec docela náročný. Od jezera jsme naběhli na 9,5 kilometrový okruh městem, kde se střídal asfalt, kostky, tráva, šotolina, silnice, chodník, seběh z kopečka, výběh do kopečka a velké množství ostrých zatáček. Z depa jsem vyběhla docela svižně tempem 4:10 min/km. Raději jsem ale zvolnila na 4:15, aby se mi to nevymstilo nějakou krizí. Pepa mi hlásil mezičasy a bylo jasné, že boj o vyšší příčky je otevřený. Postupně jsem začala sbíhat soupeřky. Celý běh se mi běželo opravdu dobře. Ke konci už jsem samozřejmě byla unavená a nohy už jsem cítila pěkně, ale stále jsem byla schopna držet slušné tempo. Nakonec jsem se nejrychlejším běžeckým časem (3:05:15) propracovala až na konečné druhé místo a vybojovala stříbrnou medaili!!! Celkový čas 9:06:54.
Velké dík patří na tomto závodě právě Pepovi, tentokrát byla pomoc na trati opravdu potřeba. Také musím poděkovat švagrové, která mě na poslední chvíli zachránila, když mi přešila do reprezentační kombinézy chybějící vložku (ze svazu mi ji totiž poslali tři dny před odjezdem na závody a já jsem s hrůzou zjistila, že v ní chybí cyklistická vložka!)
Comments