Linz triatlon (1,9-90-21) - 1.místo

První půlka po porodu v rakouském Linzi byla vítězná :) Horké počasí předpovídalo, že to bude těžký závod. Jak jsem ale již psala v jednom z mých předešlých reportů, horké počasí snáším lépe než zimu a déšť. Navíc triatlon je letní sport a teplo k létu patří :) Od závodu jsem nic neočekávala, chtěla jsem podat co nejlepší výsledek a byla jsem sama zvědavá, na co jsem za těch pár měsíců byla schopna natrénovat.

Na závod jsme se nakonec vydali i s Lucinkou a původně plánované přespání Lucinky u babičky a nás v dějišti závodu v autě jsme nakonec zrušili. Z domu jsme tedy vyráželi v časných ranních hodinách. Cesta byla bez komplikací, a tak jsme se stihli v klidu odprezentovat a nachystat na závod.

Teplota vody v Pleschinger See vystoupala na 25 stupňů a tudíž bylo plavání, k mé smůle, bez neoprenu. Nakonec se mi na tu moji tréninkovou plaveckou bídu plavalo docela slušně a z vody jsem vylézala v ženách na čtvrtém místě. Hned v úvodu dvou okruhové kopcovité cyklistiky mě předjely dvě ženy. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, zda ony jedou tak dobře nebo já tak špatně. Nenechala jsem se vyhecovat, hlídala jsem si watty a užívala si první velký závod. Na konci prvního okruhu jsem před sebou zahlédla ženu... předjela ji a za chvíli dohnala další dvě. To mi dodalo motivaci, vůbec jsem totiž netušila na jakém místě se pohybuji. Jedna z žen mě po chvíli předjela zpět. Asi na 80. kilometru jsem ji však předjela zase já. Když jsem vybíhala na běh jedna z divaček mi hlásí, že jsem druhá! Wow, tak to teď musím udržet bednu, pomyslela jsem si. Rovinatý běh (jediný kopec 4x přeběh přes most) podél Dunaje vedl dvou okruzích na otočku a tím pádem byl tedy dobře přehledný. Bohužel však vedl celý po slunci, což mu přidávalo na obtížnosti. Vyběhla jsem tempem 4:10min/km. Po dvou kilometrech jsem raději zvolnila, aby mi ve vedru nedošlo. Před otočkou na 5. kilometru jsem míjela první ženu, měla náskok asi dvou minut a bylo vidět, že už toho má plné zuby. To mě hnalo kupředu. Po dalších asi třech kilometrech jsem ji měla již na dohled a asi na 9. kilometru jsem se dostala na čelo závodu. Za celý běh jsem naštěstí neměla žádnou krizi, cpala jsem se hořčíkem a snažila se doplňovat tekutiny. Když jsem viděla, že mě ze zadu již nikdo nesbíhá malinko jsem zvolnila. Běžela jsem docela na pohodu, bohužel tuto "pohodu" mi dosti komplikovaly dva obrovské puchýře na ploskách noh a běh se stával při každém dopadu a odrazu dost bolestivým. Posledních pět kilometrů jsem na tempu ještě ubrala, abych si nohy úplně neodrovnala. Doběh do cíle proběhl opět s Lucinkou, kterou mi podal již "odzávoděný" Pepa.